Skladatel Oskar Nedbal (1874 – 1930) patří vedle Josefa Suka a Vítězslava Nováka k nejvýznamnějším žákům Antonína Dvořáka. Narodil se v jihočeském Táboře v rodině Karla Nedbala, výrazné osobnosti táborského kulturního života, zakladatele Filharmonického spolku, který od roku 1877 existuje dodnes (pod názvem Komorní orchestr Bolech). Oskar Nedbal s tímto tělesem pravidelně spolupracoval jako violista a dirigent již od svých pražských konzervatorních studií. Profesionální mezinárodní hudební kariéru rozvinul již v devadesátých letech 19. století jako violista slavného Českého kvarteta. Od roku 1906 do vzniku Československé republiky (1918) působil ve Vídni jako dirigent Tonkünstlerorchestru. Spolupracoval též s řadou vynikajících zahraničních divadelních a symfonických orchestrů (včetně České filharmonie) a brzy si vydobyl renomé světově uznávaného dirigenta. Jeho skladby z mládí jsou věnovány především komornímu oboru (písně, skladby pro klavír, housle, violoncello) a neprávem stojí v pozadí jeho pozdější úspěšné tvorby jevištní (balety, operety). Od roku 1923 působil v čele Slovenského národního divadla v Bratislavě. Přestože výrazně pozdvihl uměleckou úroveň tohoto divadla, finanční problémy vyřešit nemohl. Pod jejich tlakem a vlivem nemoci ukončil svůj život sebevraždou v chorvatském Záhřebu.

Zdroj: www.sechtl-vosecek.ucw.cz